ZÁKLADNÍ INFORMACE O NAŠICH KRAJANECH VE SVĚTĚ.

Snad všechny národy na světě mají své krajany rozseté někdy až na místech, kde by to nikdo nečekal. Fenomén stěhování určité části obyvatel do jiných zemí, někdy i kultur, není výsadou jen současné doby. Důvody k opuštění vlasti, ve které se lidé narodili, bývají různé. Od pronásledování pro víru, přes touhu po dobrodružství až ke hledání nových pracovních příležitostí.

Tomu se nevyhnuli ani naši předci.

Za první hromadný odliv Čechů za hranice lze považovat českobratrskou emigraci do Polska po porážce stavovského odboje v r. 1547. Následovalo několik dalších proudů odchodu z náboženských důvodů do Saska, Slezska a Pruska (v 17. a 18. století). 

Pro 19. století je charakteristické pokračování zemědělské kolonizace českými kolonisty a zároveň od poloviny století narůstá hromadné vystěhovalectví do velkých průmyslových center.

V té době byly hlavními směry vystěhovalectví USA a Rakousko.

Během 19. století se čeští přistěhovalci usazovali v Banátu, Chorvatsku a Bosně-Hercegovině, od 60. let 19. století na Volyni a v černomořské oblasti v Rusku, od 80. let v Nebrasce, Iowě, Wisconsinu a Texasu atd. 

Po 1. světové válce narostlo vystěhovalectví do Francie, Kanady a Argentiny.

Kolem r. 1930 bylo registrováno na celém světě 6 400 krajanských spolků, 162 doplňovacích škol, 152 časopisů vydávaných krajany, 375 katolických kostelů, 332 evangelických sborů. 

Poslední migrační vlny, zvláště po r. 1968, směřující téměř výhradně „na západ“, se vyznačují značným prolínáním hospodářských důvodů s politickými. 

Začátkem 90.let 20.století se odhaduje, že v zahraničí žijí 2 až 3 mil. lidí, kteří se hlásí k češství.

Např. v USA 1,5 mil. Čechů a Slováků, v Německu a Rakousku 70 tis., ve Francii 30 tis. Na desetitisíce se dají odhadovat počty Čechů a Slováků též v Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku, Kanadě, v zemích bývalého SSSR a v Argentině.

Naši krajané žijí nejen v Kanadě, ale také na Ukrajině, v Rusku, v Polsku atd. Z jejich vyprávění můžeme vyčíst nejen stálou sounáležitost se zemí jejich předků, ale také jejich hledání pevného bodu v životě. Např. krajané v Moldávii udržují staré české tradice. Udržují v Čechách od roku 1885 zakázané "Stínání kohouta". Je to veselice, podobná masopustu. V Rusku a na Ukrajině udržují tradice zpěvem, atd.

Krajané všude (i Kanadě) udržují to, čím jsou Češi ve světě známí a dávají tím najevo svou sounáležitost s Evropou. 

Krajanské spolky jsou v 96 zemích světa…  

Beseda je doprovázena dokumentárními filmy (nebo ukázkami) z několika zemí, kde jsou naši krajané. Dokumentarista Martin Mahdal jich navštívil vice, ale do tohoto cyklu zařadil ty, ve kterých může vyprávět příběhy, o nichž se málo nebo vůbec u nás neví. A nejedná se jen o naše krajany v současnosti. Málo se ví o krajanech, kteří naši zem proslavili svou prací a tvorbou, a na svou rodnou zem nikdy nezapomněli. 

---------------------------------------------------------

MARTIN MAHDAL: NAŠI KRAJANÉ VE SVĚTĚ

Beseda 1. – 30.04.2025, 15:00 – 16:30

K A N A D A  I.

 Současné celkové odhady krajanů s českým či československým původem v Kanadě, se pohybují mezi 80 000 až 100 000 lidí, některé odhady hovoří až o 150 000 osob. Z hlediska posledních statistik (2011) se k češtině jako mateřskému jazyku hlásí cca 23 500 osob. K českému původu se přihlásilo cca 98 000 osob a k československému 37 000 osob. 

Krajanské spolky se soustředí zejména do větších měst (Toronto a okolí, Montreal, Edmonton, Calgary a Vancouver).

Počet spolků: cca 26

Film první:

Život ve vypůjčeném čase

Mladý 19letý muž se zamiloval do dívky, která musela nastoupit do transportu do koncentračního tábora. Mladý muž zašel na gestapo a řekl že chce odjet s ní. Gestapáci mu to se smíchem povolili.

Tak začíná neuvěřitelný příběh profesora Rudolfa Rodena, který se svou ženou přežili Osvětim i pochod smrti. Po roce 1948 utekli do Kanady.

Osobní zpověď před naší kamerou i s vyprávěním o tom, jak přednášel jako renomovaný psychiatr na univerzitách předmět „Léčba humorem“.

Film druhý:

Český Kuchař v Kanadě

Poté, když Hitler zabral Rakousko, na pražském hlavním nádraží vystoupil z vlaku mladý muž. Nevěděl kde by se mohl ubytovat, a tak požádal první mladou ženu, kterou potkal, zda by u ní nemohl přenocovat. A protože brzo na to obsadili Němci i Československo, musel se začít skrývat. Celou válku byl schován u této mladé dámy.

Hned po válce se vzali a odcestovali do Kanady, kde onen mladý muž získal velké chemické továrny, a tak se v Kanadě usadili. Prohlídka jeho domu, kde je 38 místností, a vyprávění o jeho vztahu k Československu je obsahem našeho dokumentárního filmu. Tento 90 letý muž fascinuje svou vitalitou a svou láskou k české literatuře.

Následuje beseda.