Manželovou smrtí pro překladatelku Petru nic nekončí. Jde pro ni naopak o začátek vyčerpávajícího procesu. Na truchlení nemá čas. Během prvního roku vdovství, který film deníkově zaznamenává, se musí neustále rozhodovat a něco vyřizovat. Na poště, v bance, u notáře…  

Hraný debut dokumentaristky Veroniky Liškové s maximální věcností sleduje kroky čerstvé vdovy. Scénář čerpal z deníkových textů Zuzany Pokorné pro časopis Respekt z roku 2014, napsaných krátce po smrti jejího partnera.  

Na hrdinčino prožívání nás vedle blízkého snímání napojuje i subjektivní práce se zvuky, které protagonistka pod návalem emocí často nedokáže vnímat. Více než o slzy se snímek zajímá o navenek banální každodenní činnosti, pro Petru však životně důležité. Pomáhají jí totiž vyplnit prázdnotu, myslet na něco jiného než manželovo chybění.