Homsu se dříve přezdívalo „město úsměvů“. Tak už bohužel po letech války rozhodně nepůsobí. Vypravujeme se do něj prostřednictvím kamery vpíjející se do všudypřítomných ruin a skrze vzpomínky lidí, kteří město museli opustit. Jejich reflexe války a doby po ní vykresluje atmosféru konkrétního místa i osud celého národa, jimž se chce znovu žít.  

Přetrvávající trauma je pojící linkou příběhů, které dávají dohromady melancholický portrét města. Dlouhé záběry vytvářejí osobitý rytmus snímku a až hypnotickou vizuální elegii o absurditě války a síle lidské odhodlanosti.