Ke stoupání na nejvyšší vrcholy se v době normalizace probojovávala. Podpora horolezeckého svazu nebyla žádná, chlapi ženy na expedice nebrali. Vydělávala si na ně bouráním komínů a též šitím péřových spacích pytlů. Dina v roce 2005 odjela do pákistánského Baltistánu postiženého katastrofálním zemětřesením a s horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem založila malou neziskovku. Pomohli ve výšce 3 500 m opravit mosty, vybudovat cestu, zavlažovací kanál a vodovod do jedné z nejodlehlejších vesnic. Po dvouletém úsilí zde vybudovali malou českou nemocnici. Jejich projekt zachránil za 17 let činnosti mnoho životů. Dina si je vědoma, že tržní mechanismus vstoupil i do velehor a má také negativní důsledky. Přesto Dina, stejně jako většina náboženství, věří, že zachránit jednoho člověka rovná se zachránit celý svět. Je to psáno v Bibli i Koránu. Jednaosmdesátiletou horolezkyni budeme též doprovázet při jejím loučení s velehorami a na výpravě do Pákistánu při humanitární misi. Když tajně ve svých čtrnácti letech vylezla Gerlachovský štít, neuměla ještě mámě odpovědět na otázku: “Proč na ty hory lezeš?“ O několik let později napsala odpověď v knize Čo Oju, tyrkysová hora: "Dobývání hor je dobývání nesmyslného. Jsou nádherné v nekonečných obměnách, zrádné a bezcitné jako Sirény. Nešité na míru člověka, který přichází nezván do jejich hájemství. Na vrcholech není stupeň vítězů, jen ledová skála, kde maraton má otočku a my možná pochopili podstatu bytí."